Jmenuji se Jan Morávek, je mi 45 let a jako překladatel, editor a korektor pomáhám českým sociálním vědcům a vědkyním uplatnit svoje výsledky v mezinárodní debatě. Na těchto stránkách najdete moje portfolio a nabídku překladatelských prací. [ >>> ]
Jmenuji se Jan Morávek, je mi 45 let a jako překladatel, editor a korektor se starám o lepší uplatnění českých sociálních vědců*vědkyň v mezinárodní debatě. Na těchto stránkách najdete moje portfolio a nabídku překladatelských prací. [ >>> ]
Ohler, N. (2016). Blitzed: Drugs in Nazi Germany. London: Allen Lane. 368 stran.
Jakkoli jsme z četby novin bohužel zvyklí na nerozlučné spojení mezi tématem drog a apelem na první signální soustavu, od knižní produkce očekáváme typicky vyšší kvalitu a smysl pro kritický odstup. Norman Ohler podstoupil náročné, seriózní a dlouhodobé archivní bádání na dvou kontinentech a ve své knize o roli drog v provozu Třetí říše předložil řadu zajímavých a aktuálních podnětů; přesto však neodolal lákadlu senzacechtivé novinařiny.
Počátkem října vyšel 370-stránkový bestseller v angličtině. První kapitola s titulem Volksdroge popisuje popularitu drog v období Výmarské republiky a počátky průmyslové výroby pervitinu ve 30. letech. Ve druhé (Sieg High!) se autor zaměřuje na využití pervitinu Wehrmachtem. Následující kapitola High Hitler popisuje symbiotický vztah, který si mezi sebou vytvořili Adolf Hitler a jeho osobní lékař (či dealer) Theodor Morell. Poslední kapitola, nazvaná The Wonder Drug, odkrývá hororové drogové experimenty, kterým byli na sklonku války podrobeni vojáci Wehrmachtu a vězni v koncentračních táborech. Vzhledem k množství recenzí, které k titulu vyšly (The Times, The Guardian, Financial Times, Huffington Post, kritičtěji pak hlavně německé Die Zeit, FAZ, Die Welt), se zaměřím jen na dva aspekty doposud nepojednané – konkrétněji na údaje o prevalenci užívání pervitinu v Třetí říši a obecněji na vztah mezi modernitou a užíváním drog.
Původní název Der totale Rausch asi není třeba překládat, anglický titul Blitzed pak naznačuje, že v nacistickém Německu se život odehrával jaksi zrychleně a snad i pod vlivem stimulačních drog. Již v historické předehře Ohler barvitě vykresluje, že dekadentní Berlín po první světové válce se stal globální „turistickou destinací sexu a drog“, kde „kokain bral každý, kdo si to mohl dovolit“. Pervitin se po svém uvedení na trh „rozšířil do všech společenských vrstev“ a díky němu hned „sekretářky psaly rychleji“, kamiony řítící se po nově postavených dálnicích doručovaly „v rekordních časech“ atd. V kapitole o blitzkriegu pak autor sugestivně líčí, jak francouzští vojáci „propadali beznaději při pohledu na probuzená monstra, vrhající se plnou rychlostí vstříc jejich dělostřelectvu“. Němečtí vojáci údajně vzbuzovali strach „svým nevypočitatelným dynamismem“ a ten měl být důsledkem masového užívání pervitinu.
Jak masově byl tedy pervitin ve Třetí říši užíván? Ohler dohledal, že kapacita zřejmě monopolního výrobce Temmler byla max. 833 tisíc tablet à 3 mg, tedy asi 2,5 kg pervitinu denně. To ovšem obnáší všehovšudy 15 % současné denní produkce v ČR nebo 10 % várky seriálového „perníkového táty“ – z jedné tablety na sto obyvatel denně by Třetí říše zaručeně nebyla „zcela sjetá“. Armádní dodávky byly jistě štědřejší – jen na šestitýdenní západní kampaň v r. 1940 objednal Wehrmacht 105 kg – ale i pokud by byla droga distribuována výlučně motorizovaným jednotkám Heeresgruppe A, které nesly hlavní tíhu ofenzívy, tak by její příděl činil cca 50 mg na vojáka a týden. To je sice dost na krátkodobé odložení spánku, zvýšení bdělosti, sebevědomí nebo ostražitosti; ale pořád méně, než kolik FDA doporučuje na léčbu obezity (5 mg Desoxynu před každým jídlem) nebo ADHD (20–25 mg denně). Ohlerovy senzační závěry ohledně rozšíření pervitinu mezi uživateli tedy nesouhlasí s Ohlerem pečlivě zjištěnými údaji o výrobě a distribuci.
Na knížce oceňuji především to, jak klade do vzájemné souvislosti poznatky o fungování zrychlující se industriální společnosti a o užívání drog. Tato paralela totiž platí nejen pro válečné hospodářství Třetí říše, ale i pro západní konzumní společnost 21. století. Ohler správně naznačuje, že podmínky a parametry, které musí člověk v moderní době splňovat, vytváří obrovský tlak na farmakologickou stimulaci a/nebo útlum – tedy nejen na vybičování sil, ale zároveň i na potlačení přirozených potřeb. Předkládaný obraz dlouhodobého pobytu asketického Vůdce v bunkrech bez denního světla, kde na něj dotírají generálové s naléhavými zprávami z frontové linie a on pak několikrát denně žadoní o injekci od osobního lékaře, může dnešního čtenáře vzrušovat nejen pro samo „Hitler-voyeurství“, které nám Ohler dopřává víc než vydatně, ale i jako metafora života v dnešní náročné době. Na místě ztrápeného Vůdce si tak můžeme představit dělníka v trumpovské Louisianě stejně jako pokladní v Albertu, pracovnici v sociálních službách stejně jako úspěšného profesionála ve službách Velké čtyřky. Kniha Normana Ohlera je zkrátka nejen plná vzrušení, násilí a absurdity, ale hlavně předkládá řadu zásadních hypotéz, které stojí za další prozkoumání – přestože nabídnuté odpovědi jsou mnohdy předčasné a zkratkovité.
Tuto recenzi připravuji pro časopis Adiktologie. Komentáře vítány!
[ všechny překlady ]
Zatím nikdo nevložil komentář.